Káva, nebo kafe? Jak to vlastně bylo
Pijete kávu, nebo kafe? Obě slova se v češtině používají, jen každé v trochu jiném prostředí. Následující text ukazuje, odkud káva pochází, jak se dostala do jazyka a kdy ji poprvé vařili v Praze. U každého tvrzení je uvedeno, z čeho vychází, a tam, kde se historie opírá o legendu, je to napsáno.
Odkud pochází káva
Kávovník arabský (Coffea arabica), z něhož se vaří většina dnešní kávy, má původ v Africe. Přirozené populace rostou v lesích jižní Etiopie, jižního Súdánu a Jemenu. Podle Wikipedie jde o druh původem z jihozápadní etiopské vysočiny. Z toho ale neplyne, že se nápoj poprvé uvařil právě tam: botanický původ rostliny a historie nápoje z pražených zrn jsou dvě různé věci.
Nejstarší doložené zprávy o pití kávy pocházejí z Jemenu. Týkají se súfijských komunit v jižní Arábii a řadí se do poloviny 15. století. Wikipedie dodává, že se káva zřejmě sbírala z divokých rostlin a že její užívání se mezi islamizovanými skupinami v jihovýchodní Etiopii možná rozšiřovalo už od 14. století, přímých dokladů z tohoto období je však málo. Z Jemenu se pak káva šířila dál, přes Egypt a Osmanskou říši až do Evropy. Až do konce 17. století se většina světové kávy dovážela právě z Jemenu. Pěstování mimo Arábii začalo na Jávě v 17. století a v Americe v 18. století.
Legenda o Kaldim
Nejznámější příběh o objevu kávy vypráví o pasáčkovi, který si všiml, že jeho kozy po okusování keře nespí a poskakují. Říká se mu Kaldi, v některých podáních je to Etiop, jinde Arab, a příběh se klade do 9. století. Jde ale o legendu. Podle Wikipedie se v písemných pramenech neobjevuje dříve než roku 1671, kdy ji zapsal maronitský učenec Antoine Faustus Nairon v jednom z prvních tištěných pojednání o kávě. Pasáček v tomto nejstarším vyprávění nemá jméno a jméno Kaldi se podle téhož zdroje objevuje až později, pravděpodobně ve 20. století. Existují i další příběhy, například o vyhnaném šejku Omarovi. Wikipedie o všech těchto vyprávěních říká, že jim chybí doložení. O skutečném původu nápoje tedy nic spolehlivého nevypovídají.
Původ slova
Slovo káva má dlouhou cestu. Anglické coffee se podle Wikipedie dostalo do angličtiny roku 1582 z nizozemského koffie, to převzalo z osmanské turečtiny (kahve) a ta z arabského qahwa (قهوة). Středověké arabské slovníky vykládaly qahwa jako „víno“ a odvozovaly je od slovesa qahiya, „nemít chuť k jídlu“. Wikipedie ale uvádí, že slovo nejspíš znamenalo „ten tmavý“ a vychází ze semitského kořene pro tmavou barvu. Zmiňuje i názor, že jde o název etiopské oblasti Kaffa. Původ samotného arabského slova tedy není zcela jasný. Zrno se arabsky nazývá bunn, qahwa je název nápoje.
Cesta do češtiny vedla přes další jazyky. Jazykovědec Václav Polák v časopise Naše řeč rozebírá, že nejstarší evropské podoby slova (italské cahue, francouzské caüe) se opíraly o tureckou a arabskou podobu s -v-. Teprve později, když se káva začala pít jako běžný nápoj a ne jako lék, se do slova dostalo -f-. V němčině je tvar cafe doložen roku 1688 z francouzského café, které vychází z italštiny. Česky se tvar káwa objevuje už roku 1669 podle Jungmannových dokladů, a to ještě ojediněle. V literatuře a slovnících z posledních desetiletí 18. století je ale výhradně tvar s -f-, psaný různě: kaffé, kaffee, kafe. Polák ho připisuje německému tvaru a snad i arménské výslovnosti, protože první pražskou kavárnu otevřel Armén. Tvar káva později proniknul i do spisovné češtiny. Jinde než v češtině ho Polák doložil jen v polštině (kawa), kdežto v ostatních slovanských jazycích i v němčině, francouzštině a italštině odpovídá našemu kafe.
Káva, nebo kafe: co říká čeština
Obě slova jsou správná. Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český uvádí kafe jako slovo středního rodu (kafe, kafi, kafem) a odkazuje na slovníky, které ho řadí mimo neutrální vrstvu: Akademický slovník cizích slov ho značí jako hovorové, Slovník spisovné češtiny jako obecné a Slovník spisovného jazyka českého jako zastaralé a obecné, s doklady například z Tyla, Jiráska nebo Raise. U významu všechny tři odkazují právě na slovo káva.
V běžné praxi to znamená tohle. Káva je neutrální výraz, který se hodí do psaného textu, na jídelní lístek nebo do odborného rozhovoru. Kafe patří do mluveného jazyka. Stejný poměr popisuje i Polák: káva se podle něj cítí jako spisovná podoba, která pronikla i do mluvené řeči, kdežto kafe je lidové a familiární. Zajímavé je, že historicky tomu tak nebylo. Jak ukazuje předchozí část, kafe bylo koncem 18. století v psané češtině běžnější. Rozdíl je tedy otázkou stylu a ne toho, které slovo je „správnější“.
Jak se káva dostala do Čech
Káva se v Evropě rozšířila ve větší míře až koncem 17. století. Do českých zemí se káva podle Poláka dostala dřív, než se u nás začala pít jako nápoj, a prodávala se hlavně v lékárnách. Podle Poláka a jeho odkazu na Riegerův slovník první pražskou kavárnu zřídil roku 1714 Armén Deodat.
Pro přesnost je třeba dodat, že zdroje se v podrobnostech liší. Jméno obchodníka se píše různě (Deodat, Deodatus, Georgius Deodatus, v různých podáních také Damajan nebo Dajamanus). Podle deníku Blesk, který vychází z kuchařského autora Vašáka, měl svou první kavárnu v domě U Zlatého hada na rohu Karlovy a Liliové ulice na Starém Městě. Jiné zdroje, uvádí tentýž článek, ji kladou na malostranský konec Karlova mostu. Není ani vyloučeno, že kavárny měl dvě. Polák uvádí roh Liliové ulice a číslo popisné 181.
Jisté jsou tedy tyto věci: rok 1714, arménský obchodník a Praha jako místo. Zbytek, včetně toho, jak se káva Pražanům zamlouvala, zůstává předmětem vyprávění, které se nedá doložit stejně spolehlivě.