Nevím, jestli znáte legendu o pastevci Kaldim, který měl kávu v 6. století objevit.
Měl si údajně všimnout u svých koz, které ožíraly třešně kávovníku, že jsou nevídaně čilé a nechtějí mu v noci spát. Nasbíral proto několik třešní a utíkal s touto novinkou do kláštera.
A tady se pak již legenda začíná rozcházet. Někteří tvrdí, že mniši z toho byli nadšení a začaly proto třešně zpracovávat různými způsoby až přišly na způsob pražení.
Jiní zase říkají, že je mnich nechtěl zkusit a hodil je do ohně. Vůně ale byla tak omamná, že je rychle z ohně vyhrabali a připravili z něj nápoj opravdu lahodný.
Ať se legenda vypráví jakýmkoliv způsobem, poprvé se objevila až v 17. století, takže jde s největší pravděpodobností o apokryf.
Legend o objevu kávy je několik.
Další připisuje objev kávy žákovi šejka Abu al-Hasan ash-Shadhiliho, Omarovi. Podle starověké kroniky (zachované v rukopisu Abd-Al-Kadir) byl Omar, který byl známý svou schopností léčit nemocné modlitbou, jednou vyhnán z Mekky do pouštní jeskyně poblíž města Ousab. Hladovějící Omar žvýkal bobule z nedalekého křoví. Pecky bobulí byly ale příliš hořké. Zkusil je tedy opražit, aby zlepšil chuť, ale byly zase tvrdé. Tak se je pokusil vařit, aby změkly, což vedlo k voňavé hnědé tekutině. Po vypití tekutiny byl Omar oživen a přežil několik dní. A to díky jen objevením této “zázračné drogy”.
Různé legendy skutečně připisovaly původ kávy Mohamedovi, který ji prostřednictvím archanděla Gabriela přinesl člověku, aby nahradil víno, které islám zakazoval.
Ať už to bylo jakkoliv, jasné je, že podle archeologických nálezů z 8. století je tu pražená už opravdu hodně dlouho.
Nechci ale rozebírat historii kávy a její expanzi do celého světa, ale kromě objevu mě zajímalo, kde se vzal název KÁVA, když vlastně pochází z Etiopské oblasti Kaffa. Název s ” f “ si taky převzala převážná část světa. Tak proč u nás je spisovné KÁVA?
K nám kafe dorazilo v roce 1702 a to do Brna, kde ho začal prodávat Turek Ahmed. V Praze ji poté prodával Armén Georgius Deodatus Damascenus, kterému se u nás říkalo Jiří Deodat. Nejdříve se snažil s kefem podnikat ve Vídni, ale tam se mu nedařilo, přešel proto do Prahy, kde ho tolik neznali. Prodával ho nejdříve na ulici. Měl s sebou pouze džezvu, třtinový cukr a pánvičku, ve které měl žhavé uhlíky. Kafe Pražanům tak zachutnalo, že si nejdříve otevřel dřevěnou boudu u Karlova mostu a v roce 1714 dokonce i u nás první kafárnu na Malé Straně. O sto let později už u nás bylo přes sto kaváren.
Schválně jsem psal kafe, protože v té době se mu u nás jinak neřeklo.
Za změnu spisovného kafe na káva mohou naši národní obrozenci. Poprvé se totiž slovo káwa objevuje ve slovníku Josefa Jungmanna v roce 1669.
Písmenko ” f “ totiž považoval za neslovanské. Inspiroval se tedy v polštině a srbochorvatštině a prosadil do spisovného jazyka tvar „káva“.
Polské kawa pochází pravděpodobně z arabského slova qahwah. Původně se ale prý toto slovo odkazovalo na určitý druh vína. Slovo qahwah je někdy spojováno s arabským quwwa (síla, energie) nebo Kaffa, středověkým královstvím v Etiopii, odkud byla rostlina exportována do Arábie. Všechny tyto etymologie pro qahwah však byly sporné. Slovo qahwah se totiž nepoužívá pro bobule nebo rostliny, které jsou známé v arabštině jako Bunn. Semitské jazyky také používaly jako kořen slova qhh, což znamenalo „tmavá barva“. Bylo to hlavně přirozené ve spojení s nápoji. Podle této analýzy, ženský rod qahwah mohl také znamenat „tmavé barvy, matný, suchý, kyselý“.
Vím, že bych měl ctít spisovnou češtinu, ale mně se prostě opravdu více líbí francouzské “café”, německé “kaffee”, italské “caffè”, anglické “coffee” a jiné. A když budu mít chuť, tak jedině na pořádné kafe!! 😉
Ale dost humoru. Chtěl jsem tímto článkem vlastně jen vysvětlit, proč jsem použil pro název tohoto webu kafe-blog a ne káva-blog. Ať už je slovo kafe nespisovné, mně je prostě bližší. Zároveň je to i malá poklona zakladatelům kafárenství u nás.
